Expedice Grónsko – Hlavní město Nuuk

Hlavní město Nuuk je co do velikosti jako naše Otrokovice (cca 17 500 obyvatel), má pivovar, veřejný internet v tamní knihovně, restaurace, muzeum, obchody, výčepy a jehovisty… od Otrokovic skoro k nerozeznání. Ráno kolem sedmé jsme byli v přístavu a pokračovali pěšky do centra města někam na snídani a základní rekognoskativní obhlídku. V době naší návštěvy se v centru Nuuku vedle bank nacházela i pobočka Deloitte, slušná hromádka restaurací a několik obytných domů, mezi něž se od roku 2012 bohužel již neřadí budova Blok P, který dříve býval největší budovou Grónska a dle wikipedie se jednalo o budovu, ve které bydlelo 1 % všech obyvatel. Domluvené ubytovaní skrze Airbnb se nacházelo kus od centra v residenční části města Qernertunnguit. Zkratkou přes nedaleký průsmyk mezi skalami to bylo na pivíčko do centra dobrou půl hodinku, avšak cestou bylo možné kochání z kopce nad městem, odkud byl vidět vrcholek hory Sermitsiaq, která se v dálce tyčila nad Nuukem.

I přes vyšší úroveň urbanizace je v okolí města dostatečné množství přírody, ve které se nachází cca 15km track, který se stal hlavní aktivitou druhého dne našeho pobytu. Cesta vede podél letiště (vnitrostátní), kde tu a tam přistane nějaké to letadlo, a dále mezi potoky a mechem až na kopec nad městem, kde se nachází jezero Qallussuaq. Za celou dobu jsme potkali pouze dvě skupiny dalších našinců, kteří měli obdobný plán jako my, takže po celou dobu jsme tam byli téměř sami. Možná díky všem těm potokům po cestě nám túru zpříjemňovaly i stáda komárů, kterých tam byly doslova roje. Z kopců nad městem jsme sestoupili zpět do civilizace a na zastávce jediné linky autobusu vyčkali na spoj zpět k nákupnímu centru, kde jsme si zakoupili odměnu v podobě lahvových pivíček.

Počasí nám po celou dobu pobytu v Nuuku relativně přálo, až na jeden den, kdy se na půl dne zatáhlo a bylo prd co dělat; naštěstí jsme mělo k dispozici basu prázdných lahváčů, které vyžadovaly vrácení a nehledě na déšť, vydali jsme se na cestu do centra. Cestu jsme vedle monetizace dříve zkapalněných mincí využili i k tvorbě tematického videa, které bylo vytvořeno pouze na mobilu a zachováno (staženo) v kvalitě zprocesované facebookem (takže po všech stranách slabota).

Z pivovaru rychle zpět, cestou s taxi paní domluvit pozdější odvoz na letiště, sbalit věci, poklidit binec a děkujeme na shledanou. U letiště v Nuuku ještě krátká zastávka pro geocachingovou krabičku a „hurá“ zpět do Kangerlussuaqu. Před odletem jsem ještě stihl zaslat Vojtovi z Ilulissatu zprávu o našem příletu, jelikož se měl zdržoval někde v okolí. A co čert nechtěl (do Prahy přijel papež), Vojta se zdržoval nejen v okolí Kangerlussuaqu, ale zároveň zevlil na letišti a vyčkával na nás. Stále plni sil z pivovaru jsme uznali, že program tříhodinového vyčkávání na další let zpět do Evropy je jasný: najít bar a pokračovat v přípravách na odlet. Nedaleký bar k našemu štěstí nabízel „happy hour“ v podobě 3 lahváčů za 100 DKK (cca 350 Kč) a to se u nás setkalo s velkým úspěchem. Stejně jako v Nuuku, i v Kangerlussuaqu před odletem poslední grónská krabička, rozloučení s Vojtou a čekačka na finální odlet směrem Kodaň.

A rozlučka s Rusem znamená i konec seriálu Expedice Grónsko. Pokud jste se dostali až sem, nezbývá mi nic jiného než Vám poděkovat za pozornost a snad se Vám něco z toho všeho napsaného bude hodit. Doufám, že byl seriál stravitelný a že se vám povídání líbilo. Za jakýkoliv komentář budu vděčný a třeba to ve Vás probudilo inspiraci se podívat do Grónska. Nu, je to opravdu pěkný kus světa, který nabízí několik druhů pojetí cesty, a navíc není znatelněji turisticky zdecimovaný.

Hail Nanuk!