Čeština
Expedice Grónsko – Plavba lodí
Naše 38 hodinová plavba lodí z Ilulissatu do hlavního města Nuuk čítající cca 700 km ve společnosti místních Inuitů, několika obdobných našinců a jednoho ruského bohatýra.
Díl
Pro cestu z Ilulissatu do hlavního města Nuuk jsme zvolili plavbu lodí. Ačkoliv je standardním způsobem dopravy po Grónsku letecká přeprava, nabízí lodní cesta možnost zastavit se po cestě i na pár dalších místech, nehledě na hezčí výhledy po čas cesty. Cenově se však jedná o relativně nelevnou kratochvíli (4 800 DKK = 16 000 CZK = 8 000 CZK na osobu), která zabere den a půl a na lodi trávíte dvě noci. Lodní cestu po západním pobřeží Grónska zajišťuje společnost Arctic Umiaq Line, jejíž jízdní řád je pevně daný a nutno přiznat, celkem se ho dalo i dodržet. Cestou se několikrát zastavuje, ale pouze ve dvou městech máte dostatek času na prohlídku návsi a nedalekých místních staveb pod vedením lodního kulturního referenta.
Lodní lístek jsme zařídili s předstihem vzhledem ke znalosti jízdního řádu, rezervace a následná platba probíhá přes webové stránky dopravní společnosti. V průběhu naloďování v Iluslissatu jen zkontrolují, zda jméno sedí s registrací, dostanete palubní lístek s číslem postele a základní informace o dostupných restauračních zařízeních. Pak to zahouká a bez drncání se rozplujete směrem jih. Při vyplouvání z přístavu loď tu a tam narazí do ledové kry, ale moc rozruchu to mezi místními nezpůsobí. Samotné vyplouvání a kličkování mezi krami je fajná podívaná, kterou si můžete dopřát z vrchní paluby, která je neustále dostupná, protože jak bylo psáno v několika předcházejících dílech… slunce nezapadá, a tak je pořád dobře vidět.
V průběhu zabydlování přidělených postelních kójí se kolem nás mihla familiární silueta, kterou jsme již někde viděli. Ano, na palubu se spolu s námi nalodil i Rus z restaurace. Naštěstí bylo k dispozici dostatečné množství židlí a postelí, takže jsme byli spokojeni, že Rus má kde sedět. V průběhu cesty se člověk potkával s dalšími turisty, ale i místními, kteří tu pospávali, tu hráli karty a tu zase zpívali, takže celá cesta byla v pohodovém duchu. Rusa jsme viděli nejčastěji ve společnosti kulturního referenta, jehož práce vedle průvodcovské činnosti v místech zastávek, spočívala též v odpovídaní na dotazy cestujících. Z jednoho rozhovoru jsem odposlechl, že Rus z referenta dostával informace o tom, zda Gróňané vyrábějí vlastní moonshine (GoogleTranslate: načerno pálená lihovina), což vzbudilo úsměv nejen na tváři referenta, ale i tlumený chechtající se zvuk mě a bratra. Rus se nedal zapřít.
1. Zastávka – Sisimiut
První zastávkou bylo město Sisimiut, které je se svými cca 5600 obyvateli druhé největší město Grónska. Referent nás zavedl do místní manufaktury, kde se vyráběly upomínkové předměty z kostí tuleňů a podobné suvenýry vytěžené z místní fauny. Zřejmě si sám uvědomil, že podobné nucené zastávky v krámech se u nás nepotkají s větším úspěchem, jelikož místo na koberec z medvěda nemáme, a soustředil se na zbytek spolucestujících. Zastávka ve městě byla na cca 2hod z čehož 1,5hod je vyhrazeno pro městský průzkum. Ve městě je kostel, u kterého jsme se neúspěšně pokoušeli nalézt geocachingovou krabičku, baráky a supermarket Pisiffik. Sisimiut je tedy malé město s rozvinutou sítí služeb a naše návštěva nezpůsobila žádný větší rozruch.
Co nás ale překvapilo je úroveň nákupních center, jmenovitě tamního nákupáku Pisiffik a to nejen tady, ale i v dalších místech, které jsme navštívili. Jednak je výběr nabízených produkt značně extenzivní, ale i v těch nejzapadlejších prodejnách mívají k dispozici hotová jídla a všechny ceny na vás svítí z digitálních cenovko-displejů. Takže až vám zas budou pouštět mediální masáž o tom, jak je Čekystán pokrokový a nasazuje digitální cenovky, vězte, že zbytek světa tohle kolo již objevil a i úspěšně nasadil.
2. Zastávka – Maniitsoq
Druhou zastávkou v průběhu plavby se staly Benátky Grónska, město Manitsoq (tak to o sobě tvrdí oni, z mé hlavy to není). O poznání mnohem menší město (cca 2800 obyvatel) než předchozí Sisimiut, avšak cesta z přístavu vede přes mosty a násypy, takže při troše představivosti to jsou úplné Benátky. Jedná se o jedno z mála míst, kde se nám podařilo potají zvěčnit Rusa! Prohlídka města proběhla rychle, a tak jsme se potulovali kolem bez jasnějšího plánu a přemýšleli, co tam ti místní v těch Benátkách dělají celý rok.
V průběhu plavby se zastavovalo i na dalších místech, ovšem jen k naložení a vyložení pasažérů, bez možnosti dostat se ven. Člověk mohl očumovat proces nakládání a vykládání cestujících anebo se soustředit na místa, která se v turistických průvodních zřejmě neobjeví. Jedná se zejména o ta místa, která slouží tamním obyvatelům jako smetiště. Bohužel otázka odpadu je v některých případech řešena tím nejefektivnějším způsobem z pohledu vyhazujícího, tedy vysypat to někam, kde to nebude vidět, ideálně poblíž vody ať to odpluje. Škoda takových výjevů, ale co naplat, popeláři to mají v těchhle končinách těžký.
Po zbytek cesty jsme kochání kolem prokládali pivíčkama, cesta ubíhala, večer kolem jedenácté hodiny, kdy bylo slunce vysoko nad obzorem nahlásil kapitán, že se na pravoboku potuluje hejno velryb. Bohužel byly daleko na foto, navíc byly za oknem a já na sobě měl už noční model. Takže nám musíte věřit, že v dálce jsme viděli občasný proud vody nad vodní hladinou, který patrně vyráběly kapitánem ohlášení kytovci. Velryby, vyčůrat a spát. Ráno jsme kolem sedmé hodiny zakotvili v hlavním městě Nuuk, odkud jsme z přístavu pokračovali po svých do centra města a dále taxikem do předem domluveného ubytování na druhé straně Nuuku.
Další díly ze seriálu
Předchozí díl
Expedice Grónsko - #4 - Oqaatsut
Následující díl
Expedice Grónsko – #6 – Nuuk
