Polární záře
Polární záře
Polární záře je jako světelná show, kterou příroda pořádá zdarma.
Sníh, zima, tma (a to jako skoro pořád) a na nebi hýbající se epesní zelená podívaná.
Pár fotek z vícero ročníků nahánění boreální auróry po čas polární noci (mørketid) na severu Norska…
Unifikační foto-dokumentační triptych zimních výprav za polární září na sever Norska. Tři pokusy (2x letecky, 1x autem), tři relativně úspěšné výsledky a jako bonus ve všech případech současně vcelku hojné navýšení pivíčkovitých statistik. Here we go…
Než se vrhneme do nazelenalých vírů světa za polárním kruhem, podíváme se obecně na trochu teorie, abychom si sjednotili výchozí pozici. Já, kulturní ignorant a absolutní amatér v oblasti všeho co se nachází výš jak průměrná letová hladina, sám čerpám encyklopedická moudra z internetů a/nebo prodávám tak, jak jsem jinde koupil (zejména od slovenských kolegů, kteří se astro světu dlouhodobě věnují).
Teorie úvodem
V nedávné době jste mohli napříč médii zahlédnout zmínky o polární záři a možná jste se aj zamysleli na tím, co stojí za jejími tajemnými barvami tančícími na noční obloze? Tento přírodní jev, známý na severní polokouli jako aurora borealis (na jižní polokouli jako aurora australis pozn. autora), je více než jen efektivně efektní efekt. Je to přímý důkaz, že sluneční pšouky umí malovat.
Hey Chat GPT!
Jaká je encyklopedická definice polární záře?
Přírodní světelný jev charakteristický jasnými, barevnými světly na obloze v polárních oblastech. Tento jev je způsoben srážkami nabitého slunečního větru a magnetosférických částic s vysokou atmosférou Země. Tyto srážky způsobují emisi světla, když energie částic je absorbována atmosférou. Polární záře se nejčastěji vyskytuje v oblastech blízko geomagnetických pólů a může nabývat různých barev a tvarů, od zelených až po růžové či fialové, a může se objevovat jako klidné oblouky nebo rychle se měnící tvary a vzory.
Takže ještě jednou: Polární záře je vytvářena, když nabité částice ze Slunce dostanou k Zemi, kde se setkají s plyny v atmosféře. Tyto sluneční částice si tak normálně cestují vesmírem, a až dorazí k Zemi, jsou přitahovány k polárním oblastem naším magnetickým polem. A právě zde se vytváří ta slavná polární záře, o které se můžete dočíst v učitelských novinách. Co se barev týče, tak asi nejčastěji je k vidění zelená barva, která vzniká, když se částice potkají s kyslíkem v nižších vrstvách atmosféry. Pokud se částice vznášejí výš a setkají se s kyslíkem ve vyšších vrstvách, světlo se zabarví do červena. A pro fanoušky modré a fialové je hlavním hrdinou na scéně dusík. Jako je to pěkný a jde to vidět i dvakrát!
Ačkoliv se na první dobrou může jevit zasněžená mrazivá krajina pod hvězdnou oblohou za doprovodu polární záře jako romantická idylka, nesmíte zapomenout, že stát desítky minut venku s foťákem na mrazu má ke skandinávské obdobě ladovské zimy tak daleko, jako racionalita k voliči SPD. Čaj v termosce rychle chladne, výhřevnost rumu nejde dohromady s pevnou rukou a ostrým okem, pivo v plechovce zamrzá a navíc může taky dost foukat.
Ročník 2019
První cesta na sever za polární září vypukla počátkem března 2019 v Ostravě, kde jsme se nalodili do tranzitu a vydali se přes Pobaltí, Finsko, přes Tromsø na Lofoty až na konec světa do vesnice Å, kde se na parkovišti otočíte a jedete zpátky na jih domů. Náčelníkem výpravy a zároveň organizátorem cest dalších, nejen za polární září, se stal velitel Tibor, kterému tímto posílám zdravici.
Zpáteční cesta vedla přes Švédsko, Polsko až do Prahe. Doplňkovým zpestřením zimní výpravy tranzitem, byla izolace posuvných dveří, která ztratila vlastnost izolovat okolní prostředí v rychlostech nad 60km/h. Klimatizační škvíra však velmi dobře posloužila jako akcelerátor chladícího procesu pivíček v průběhu cest (proces přeměny nevýhody ve výhodu).
Štěstí nazelenalé oblohy nás poprvé překvapilo na severu Finska ve vesnici Kilpisjärvi. Od té doby se nás (naštěstí) drželo přes Tromsø, Lofoty až do švédského Abisko. První cesta a stoprocentní úspěch; ono to nebude jen o štěstí, ale též o zodpovědném plánování náčelníka.
Kupříkladu na Špicberkách v baru u výčepu jsme byli svědky dotazu: „kdy (v průběhu polárního dne) uvidíme tu polární záři? Říkali nám, že tu někde je!“. Teta u baru patrně dle výrazu dostala od pingle odpověď, kterou nechtěla slyšet, ale to už je úděl nepřipravených Britů. Plánovat se vyplatí, zbytek je na počasí a tady dost na ročním období…
Zima ve Skandinávii
Aby to nebylo jen o auróře, tak přikládám pár fotek, které se podařilo vyrobit v po trase. Cestou zpět se dokonce povedlo ve 4 ráno potkat se na benzince se švédským kamarádem v Uppsale (jedno kafe, selfíčko, on do práce, my dál na jih). Velkým překvapením, alespoň pro mne, byl Gdaňsk. Velmi příjemné město, zachovalé centrum s vodním kanálem a uprostřed města velkej kostel na jehož střechu se dá vyšplhat…. holt Prušáci.
U Tromsø nás dokonce potkalo dvojnásobné štěstí.
Venku na nebi bez mraků svítila polární záře, doma se zas na mě smála tahle duha.
Kochání oblohou jsem si tak zpříjemňoval průběžnou likvidací plechového barevného spektra.
Ročník 2022
V roce 2022 se jednalo v pořadí o druhou návštěvu města Tromsø, která následovala po letním jednodenním mezipřistání ze Špicberk (v létě tam zas pořád svítí slunce, aj v noci). V zimním termínu jsme setrvali v oblasti kolem autobusové zastávky Paulseng, a co čert nechtěl, měli jsme nejen štěstí na polární záři, ale též celkově na počasí, které bylo schopno i ve velmi krátkém čase slunečního svitu připravit zajímaví barvy na obzoru.
Abyste si to uměli představit, tak slunce vychází tak kolem 11hod a zapadá lehce před 13hod. Bonusovým momentem v průběhu tohoto ročníku bylo zabřednutí s autem do pangejtu ve nedaleké vzdálenosti od značky pozor los a pozor sob, odkud nás vytahoval jeden lokál s Jeepem na špagátu. Kdo nezapadl v zimě v Norsku, jako by nebyl.
Časosběrná polární záře
Ročník 2023
Polární záři jsme viděli, objeli pár ostrovů, nakrmili pár sobů kdesi na sobím ranči a nakonec to spláchli lokálním pivkem za lokální ceny (1 střední pivo stojí tolik, co 10 Krakonošů). Pokud máte dojem, že fotka se stanem znamená nezapomenutelnou romantiku, tak vězte, že romantiku zanedlouho rozpráší pocit vyhaslých kamen, a pod deku se vkrade neblahá myšlenka, že nikdo jiný, než osazenstvo stanu, nezatopí. Toto moudrou nevychází z mé empirie, prodávám jak jsem koupil od jednoho místního…
V den odjezdu se s námi počasí rozloučilo nočním vydatnějším sněžením a „ranním“ východem/západem slunce.
Podle exifu byla tato fotografie pořízena v 10:45 ráno a jelikož se jední o RAW z mobilu (Samsung S23 Ultra), tak čas určitě sedí.
Český polární odkaz
Cimrmanologické intermezzo
Téma polární záře nezůstává opomenuto ani v české literatuře, kde se kromě wiki článků o ní můžeme dozvědět i z divadelních her
(Zazní líbivá hudba a zjeví se scénický efekt polární záře. Všichni jsou zaskočeni nevídanou podívanou.)
LÉKARNÍK: Vidíte to?
UČITEL: Co to je?
LÉKARNÍK: Jestli to nebude ta slavná polární záře?
UČITEL: To bude ona! Četl jsem o ní v učitelských novinách. To byl zážitek, přátelé, co? To byla podívaná! A to jsme teprve na osmdesátém šestém stupni. Což teprve na pólu. Já osobně jsem plný optimismu. Co ty, Vojtěchu?
LÉKARNÍK: Já taky. Já jsem úplně nový člověk. Na pól, kamarádi! Vstříc novým zážitkům!
FRIŠTENSKÝ: Tak… bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…
Sdílej dál než to smažou!
