Tchaj-wan 2024
TCHAJ-WAN
TCHAJ-WAN
Mezinárodní roadtrip proti směru hodinových ručiček po ostrově dříve označovaným jako Formosa, dnes znám pod názvem Tchaj-wan či Taiwan. Desetidenní výprava česko-švédského týmu s cílem zjisti, jak si na tom stojí tamní pivovarská dovednost a při té příležitosti objevit též přírodní divy tohoto ostrova. Pivní turistika byla krátce přerušena intermezzem v podobě dvoudenní cesty do země, kde je prodej pivíček zakázán výnosem sultána (Stát Brunej Darussalam); pracovně tato cesta nesla označení rehab/odvykačka do té doby, než jsme zjistili, že můžeme legálně propašovat do země pár plechovek. Poloviční odvykačku jsme zvládli bez větší újmy a po návratu na Tchaj-wan nám nic nebránilo vyrazit konečně na průzkum, a že bylo co zkoumat. Rozlehlá urbanistická infrastruktura na západním pobřeží, hory a jezera uprostřed, na východě pak bez-smogové pobřeží a úchvatné údolí Taroko, které si v první polovině roku 2024 prošlo nejdříve zemětřesením a ve druhé polovině pak několika tajfuny.
Ještě než se vydáme na cestu po ostrově, tak se na začátek pokusím shrnout nějaká ta hlavní pro a proti, se kterými se potkal náš expediční kvartet.
PROTI
Jazyk
Velmi nízká úroveň angličtiny ve službách. Hotely jakž takž, ale na nějaké delší rozhovory to není. V menších restauracích pak absolutně nula. Chvíli to je prča, ale pokud se člověk touží něco dozvědět, tvrdě narazí.
Řízení
Rychlostní limit je na všech cestách je jen namalované číslo, které převážná většina lidí nedodržuje. Čím zahraničnější auto, tím větší kretén v něm (platí zejména pro BMW, Mercedes a Bentley). Jízdní pruhy ve městech mají tendence najednou zmizet za křižovatkou. Předjíždí se ze z obou stran, včetně rychlostních silnic. Z obou stran taktéž čekej motorky.
Popelnice
Popelnice jsou jen v ZOO, na benzinkách výjimečně a na ulici je to těžká bída. Pokud chcete vyhodit plastovou flašu nebo dejme tomu plechovku ať už od čehokoliv, obrňte se trpělivostí.
Google Mapy
Google mapy jsou mimo město přeplněny naprostými zbytečnostmi. Každý šutr, strom nebo potok mají vlastní ikonku turistického místa. Dokonce aj hroby na krchově mají tu a tam vlastní ikonku. Člověk se tak musí prokousávat zbytečným marastem.
PRO
Ochota
Přestože to jazykově mnohdy vázne, lidé vždy ochotně zapnout telefon a naladí Google Translate nebo DeepL a komunikace se tak nese cestou překladačů. Oni vám ukážou jejich displej, vy zas ten váš atd…
Ohleduplnost
Přestože je rychlostní limit něco imaginární, tak zejména ve městech při snaze narychlo odbočit do jiného pruhu jsou ostatní celkem ohleduplní a pouští druhé. Troubí se málo a na přechodu berou ohled na na natvrdlé turisty (jako my), kteří neví, zda mohou bez panáčka přejít silnici nebo ne. Na eskalátorech se jedzí vpravo stejně jako v Prahe, páč sprinteři jsou všude.
Čistota
I přes absenci popelnic a odpadkáčů jsou ulice čisté a to jako fakt čisté a téměř be vajglů. Zastávka u Thomayerky vypadá v porování s tchajwanskými ulicemi jako popelník.
Hajzlíky
Hajzlíky jsou na každém rohu nebo přímo v sámoškách 7/11. Jsou zpravidla grátis a relativně čisté. Na frekventovanějších místech jako jsou nákupáky nebo odpočívadla jsou k dispozici velkoryse dymanzované hajzlíky s personálem, který dělá úklid. V tomto tohledu velké plus.
TL;DR: Sice někteří jezdí jako dobytci, anglicky většina moc nemluví a nemaj popelnice, ale je tam i tak čisto, lidi jsou přívětiví a nechovaj se k cizincům zle.
Tchaj-wan road trip 2024
Přestože je tchajwanská dopravní infrastruktura na vysoké úrovní (železnice kolem celého ostrova), preferovali jsme vlastní dopravu, která nabízí vyšší flexibilitu a expediční komfort v podobě jasně přiřazeného zasedacího pořádku společně s možností individuálního svinčíku. My zvolili koráb z flotily Hyundai a to konkrétně model Custin, který disponoval ne jednou, ale rovnou dvěma panoramatickými střešními okny, takže jsme se mohli kochat dvakrát tak všemi směry. Týdenní pronájem takhle prostorného auta byla v listopadu 2024 na úrovní 21 500 TWD (± 16 000 CZK / € 630), takže na osobu 4000 CZK.
Vozítko najelo téměř 1300 km, místa v tom bylo habaděj, benzínový 1.5l čtyřválec žral kolem 9l/100km (1l benzínu 95 byl za krásných 30 TWD / 23 CZK), ale ta automatická převodovka resp. její neochota podřazovat v jízdě do kopce tomu sráží body. Zadní sedačky disponovaly dostatečným prostorem a množstvím držáčků na nejdůznější pi(t/v)íčka.
Itinerář cesty
Náš kočár vyzvedáváme ihned po návratu ze sultanátu poblíže mezinárodního letiště Taoyuan (TPE) a podél západního pobřeží se vydáváme směrem na jih. Celé západní pobřeží je ohromný pás měst a smogu. Velikost Tchaj-wanu je něco jako samotné Čechy (bez Moravy a Slezska = 36 197 km²) kam se musí vměstnat 24 milionu lidí. Západ ostrova tak tvoří od Taipei na severu až pod Kaohsiung na jihu zejména aglomerace a průmyslová infrastruktura. Naštěstí je uprostřed ostrova poměrně vysoké pohoří (nejvyšší hora Yushan má 3 952 m), které nabízí i několik jezer. Západní pobřeží zakončujeme na nejjižnějším místě Tchaj-wanu a pokračujeme východní stranou zpět na opačný konec na sever.
Východní pobeží je méně obydlené, což se příznivě projevuje nejen na absenci smogu, ale i dopravní situaci, která je klidnější (absence rychlostních silnic). Současně je východní pobřeží více členité a cesta po menších cestách je více kochací. Hlavním tahákem východní části je rokle Taroko poblíž města Hualien. Dál na sever nás čeká něco jako pohádková vesnice Jiufen, nejsevernější místo Tchaj-wanu a v neposlední řadě též hlavním město Taipei, kde odevzdáváme vozítko a dále se pohybujeme výhradně MRTem a Uberem (Bolt tam zatím není).
Přírodní katastrofy v roce 2024
Tchaj-wan se potýkal v roce 2024 s několika přírodními silami, které zanechaly po celém ostrově viditelné stopy. Následky katastrof pro nás znamenaly dílčí úpravu itineráře cesty, protože vzhledem k absenci angličtiny se k nám dostávaly různé informace zejména s ohledem na plánovanou cestu do soutěsky Taroko. Oficiální informace tamního ŘSD hovořily o otevřené cestě přes horský masiv uprostřed ostrova, zatímco místní nám Google Translatorem sdělovali, že celá oblast je zavřená. Pravda byla nakonec někde uprostřed, ale na začátek pro ilustrační časová osa událostí v roce 2024.
3. duben
Zemětřesení
V dubnu postihlo Tchaj-wan zemětřesení o síle 7,4 stupně poblíž města Hualien (tam je právě ta soutěska Taroko). Způsobilo rozsáhlé škody, přičemž si vyžádalo nejméně 18 obětí a přes 1 100 zraněných. Po hlavním otřesu následovalo několik dalších následných zemětřesení, z nichž některá dosahovala síly přes 6,0 stupně. V důsledku toho došlo k sesuvům půdy a zřícení skal.
25. červenec
Gaemi
Tajfun Gaemi udeřil na Tchaj-wan v červenci 2024. Kvůli jeho příchodu byly uzavřeny úřady, školy a turisticky atraktivní místa po celém ostrově. Tajfun přinesl silné deště a větry, které způsobily rozsáhlé škody.
3. říjen
Kong-rey
Silné větry a přívalové deště vedly k záplavám a sesuvům půdy, což mělo za následek nejméně dvě oběti a jednoho pohřešovaného. Města Kao-siung a okres Pching-tung vyhlásily několikadenní volno a zaměřily se na obnovu infrastruktury, včetně dodávek pitné vody a elektřiny.
23. říjen
Kong-rey
18. listopad
Přílet CZE + SWE
V porovnání s předchozími katastrofami je tohle spíš mimořádná událost. Pro nás to však znamenalo, že některá místa, které nahlodlo zemětřesení a následně dorazily četné tafuny, byly těžce poničené. Cca měsíc po tajfunu Kong-rey se však místním podařilo dát většinu infrastruktury dohromady a tamní život se (pokud se to tak dá říct) vrátil víc k normálu.
Sami jsme si mohli vyzkoušet jak funguje tamní systém včasného varování. Ve městě Tainan najednou ztichly rádia a všechny telefony začaly divně vibrovat. Všichni v oblasti tak byly informováni o aktuálně naměřeném zemětřesení. Při zkoumání historických záznamů na stejné stránce je patrné, že místní se obdobnými kratochvílemi potýkají poměrně často. Tak, obecné organizační náležitosti máme za sebou a jediné co zbývá je samotný obsah.
Vzhůru na cestu
TAICHUNG
Ostré seznámení se s tamním dopravním systémem proběhlo na cestě do první noční zastávky – Taichung, druhého to největšího města Tchaj-wanu (2.85 milionu lidí). Zaparkovali jsme strategicky v centru přímo před hlavním nádražím po cca hodině projíždění v kolonách a vyrazili na průzkum města. Je to prostě město, velké město a oproti ostatním tam není moc líbivých chrámů či obdobných dominant, které byly velkou ikonou zvýrazněny na jinak přeplněných google mapách. Městský průzkum sice přinesl pár fotek, ale s porovnání s dalšími destinacemi je to slabota. Operativně jsme proto zaveleli k plánu B (beer) a vydali se do pivovarské putiky Taihu Brewing Taichung.
Centrální ubytování přímo před hlavním nádražím disponovalo střešní zahradou, odkud se dalo nejen kochat, ale zároveň vysedávat do noci a plánovat další expediční posun. Na východ od Taichungu začínají hory, kde nachází jezero Sun Moon Lake, které se tak stalo bodem pro další den na cestě do města Tainan.
SUN MOON LAKE
Největší tchajwanské jezero v kopcích (±8 km2) které na jižní straně disponuje chrámem a pagodou a na severu turistickými resorty. Vzhledem k vyšší nadmořské výšce (750 mnm) a absenci průmyslových měst je konečně vidět nebe. Našinci se můžou povozit po hladině jednou z mnoha turistických bárek či prozkoumávat okolní chrámy. Na tomto místě zároveň nacházíme první geocachingovou krabičku a tím pádem rozsvěcujeme Taiwan na mapě jako 51. stát, ve kterém se krabičkovalo. Cesta po úzkých silnicích v kopcích se dost vleče, tu a tam jsme nuceni snížit rychlost na úroveň cyklistů před námi, na což není jihokorejská převodovka aboslutně připravena, takže místy nám cyklisté i ujíždí. Alespoň máme prostor se kochat občasnými výhled v jinak bujném porostu podél silnice.
TAINAN
Původně jsme neměli v plánu zdržet se na tomto místě, avšak cestou z Bruneje mne sousedící pasažérka upozornila na několik kulturně-historických zajímavostí a fakt, že Tainan býval v dřívějších dobách hlavním městem Tchaj-wanu a určitě by nebylo od věci se tam zastavit a porozhlédnout. Bylo to směroplatný a nemělo cenu polemizovat o nápadu, ergo jedeme do Tainanu. Přivítaly nás stylové historické uličky, dnes sloužící jako koncentrátor dychtivých turistických davů, zemětřesení, a též jeden malý bar v totálně zapadlé uličce, kde jsme ukázali své dovednosti a skončili zvěčněni na tamní zdi slávy.
Tainan společně s další destinací Kaohsiung nám připadaly jako tchajwanská centra výrobny smogu. Obě téměř dvou a tří milionová města dělí pouhých 50km a tak jsme to vzali loudavým stylem mimo rychlostní silnice podél pobřeží. I přes viditelnou smogovou deku se jednalo o úsek, kde jsme za celou cestu potkali nejvíce cyklistů (víkend + placka).
Kaohsiung
Skoro třímilionová metropole s jedním z nejfotografovanějších taoistických chrámů a hromadou fabrik na výrobu smogu nabízí poměrně rušný noční život ať už jde o tradiční noční markety, anebo náplavku, která podle satelitních snímků Google Maps slibovala dvě velké nafouknuté svítící kačenky. Den v Kaohsiungu jsme pojali jako městskou zevlovačku po místních dominantách spojenou s výčepní turistikou. Až na ty kačeny vše dopadlo na výbornou; pravděpodobně následkem nedávných tajfunů byly kačenky buď vyfuknuty nebo odfoknouty jinam.
Mezi hlavní dominanty patří rybník Zuoying Lotus Pond, po jehož obvodu ně několik úkazů místní architektury, v centru města na náplavce pak moderní budova Kaohsiung Music Center či stanice metra Formosa Boulevard Station a v neposlední řadě výše zmiňovaný taoistický chrám Sanfong Temple s hromadou svítících lampionů. No měli jsme napilno, a že patřičně vyprahlo…
Několikadenní opakované courání po velkých městech je děsně príma, ale je do té doby, než začnou ulice vypadat podobně a všechno to splývá v jeden velký urbanistický moloch. Ano, lze namítnout, že jako cizinec a fotograf můžete prozkoumávat ulice do aleluja a hledat inspiraci i v zapadlých uličkách, ale my se rozhodli, že chceme vidět víc zelený barvy a v ideálním případě i trochu té pověstné nebeské modři. Opouštíme velkoměsta a vydáváme se vstříc venkovu.
JIH TCHAJ-WANU
Když už jsme byli tak blízko, bylo nemožné vyhnout se tomuto místu i za cenu prodloužení doby strávené na cestě. Jihem totiž mizí rychlostní silnice a zbytek trasy se odehrává na silnicích nižších tříd. Zodpovědné plánování trasy přineslo zajímavé zjištění v podobě pivovaru 恆春3000啤酒博物館 / Hengchun 3000 Brewseum, jejichž dílo jsme svorně ohodnotili jako více jak podprůměrné. Alespoň interiéry pivovaru byly zajímavé (Mona Lisa z pivních etiket a zeď plná půllitrů). Postupem cesty na jih ubylo smogu a my zas mohli po několika dnech zas vidět modré nebe.
Na klikatých cestách v kopcích nám tu a tam přeběhla přes cestu opice, ale žádnou kloudnou fotodokumentaci se nepodařilo udělat (poměrně rychlá stvoření) i přes výskyt upozorňovacích dopravních cedulí. Cesta přes nejjižnější bod Tchaj-wanu trvala poměrně dlouho. Podzimní období současně po celou cestu způsobovalo zkrácení denního světla do nějaké 18hod. a tak jsme neměli větších ambic než dojet do Taitungu a tam prostě jen přenocovat.
TAITUNG
Město samo o sobě je taková středí náves (100 tisíc lidí), ve kterém je ulice s bankami, kde lze vyměnit zahraniční papírový mamon za místní měnu. Proces směny peněz v bance je poměrně srandovní úředničina, kde opíšete všechny údaje z pasu a jako občan EU podepíšete poměrně rozsáhlý formulář o nakládání s osobními informacemi (GDPR lejstro). Ve zkratce podepíšete vše co vám dají (ve dvou kopiích), pokud chcete vyměnit peníze. Na konci procesu si připadáte jako Jan Werich (Rudolf II.) ve filmu Císařův pekař: „Honem nám dejte něco podepsat, máme namočené pero!“
Z Taitungu pokračujeme na sever cik cak mezi pobřežím a vnitrozemím. Na pobřeží se nachází most do nikam Sanxiantai Arch Bridge, který spojuje „pevninu“ s malým ostrovem, kde je hromada neužitečných bodů v google mapách. O chlup dál na sever ve vnitrozemí se na nebi zjevuje známá šrafovaná čára upozorňující na přítomnost obratníku Raka, kterému je věnován patřičný monument, čímž teorie o placatosti země dostává další těžký úder (chemtrejls jsou ale skutečný!).
HUALIEN
Večer úspěšně dorážíme do města Hualien, které se nám stane útočištěm na další dvě noci. První noc je plán jasný: projít knajpy a zjistit od místních, jak se to má s tou soutěskou Taroko. V hotelu nám říkají, že je cesta zavřená, ale možná, možná se dostaneme na kraj do první vesnice. V knajpách se nám vysmějí nejprve za snahu tam vůbec jet, protože podle místních je to kompletně zavřené, následně se nám vysmějí předražená piva (naštěstí) z místních pivovarů. Takže více méně stále víme prd, ale po těch pár pivech nám to už moc nevadí. Ráno stihneme ze střechy hotelu východ slunce a po snídani (nudle) vyrážíme do rokle.
TAROKO
Ranní informace o průchodnosti cest byly ve světle získané lidové moudrosti přinejmenším nejednoznačné (oficiální zdroje nadále hovořily o částečné průjezdnosti ve třech pevně stanovených časových oknech). Vjezd do soutěsky tvoří tunel, velmi mizerně osvetlený tunel, do kterého jsme vjížděli sami, jiné auto široko daleko nebylo. Hned za tunelem se otevírá samotná soutěska, na které se teda příroda pořádně vyřádila ve všech směrech. Původně jinak velmi pěkná rokle dostala v průběhu roku 2024 pořádně naloženo (zemětřesení + tajfuny), a ač se místní opravdu snažili, člověk si nedokáže představit, jak to asi mohlo vypadat hned po zemětřasu.
Dostali jsme se velmi loudavým tempem (ono to jinak ani nešlo) k závoře do opuštěné vesnice Tianxiang, kde byla závora a vrátnej. Za závoru se dalo dostat kdykoliv, ale zpět jen v určité hodiny, aby se reguloval pohyb vozidel směrem do vnitrozemí (cesta stoupá až do cca 2500mnm). Na tomto místě jsme to raději otočili a opět loudavýmn tempem jeli zpět; všechna místa označované jako turistické hotspoty byla buď z bezpečnostních důvodů uzavřena, nebo značně poničena, vesnice jsou opuštěné a všechny krámy zavřeny. Místní odhadují dobu oprav ne minimálně sedm let! Za celou dobu jsme potkali jednu motorku a tři auta; ani místní tam moc nejezdí, protože to co tam bylo, už bohužel není.
Relativní úspěch výpravy večer oslavíme intenzivní degustací všeho, co jsme dříve zakoupili po cestě plus toho, co jsme zakoupili v nedalekém 7/11. S předstihem avizuji půlce SWE týmu, že zítra se dobrovolně vzdávám šoférování a se zbývající polovinou se pouštíme do likvidace zásob a kulturního programu (Kung Fury a nekonečný playlist Top Gear). Po těch pár na cestě jeden den volna přisel vhod. Druhý den pokračujeme dál na sever do města Jiufen.
JIUFEN
Legenda praví, že se toto město údajně stalo inspirací japonského režiséra Hajao Mijazaki(ho) k vytvoření jeho známého animáku Cesta do fantazie (Spirited Away). Prej, že to on sám sice nikdy nepotvrdil, což nevadí, protože příběh začal i bez jeho asistence žít vlastním životem a město má nesmazatelnou nálepku „Spirited Away Township“. Řekne se město, ale ono to je celé o dvou uličkách s lampiony a navíc je to postavené v kopci. Boční ulice jsou bludištěm neosvetlených stezek vedoucích kolem domů přes cizí zahrady. Snaha dostat se někam je tak poměrně loterie s nejistým koncem, na čím dvorku vůbec skončíte. Sice mám poměrně slušně vyvinutý orientačně-navigační systém, ale zde měla jinak téměř bezchybnatá navigace problémy a cestu do výčepu jsem si tak razili přes něčí soukromé brambořiště (důležité je neztratit tvář, vše se dá pojmenovat jako zkratka).
SEVEr TCHAJ-WANU
Když jsme dobyli jih, musíme dobýt aj sever, tak zněl plán. Navíc to bylo při cestě zpět do hlavního města Taipei, kde jsme odevzdávali vozítko. Na severním cípu ostrova se nachází maják a kus pláže, kde část týmu SWE po dlouhodobém slibování okusila vody východočínského moře; nevydržel tam ani 5 minut. Příjezdem do Taipeie ze severu tak zakončujeme svůj road trip proti směru hodinových ručiček úderem druhé hodiny odpolední, kdy vracíme náš kočár a doplácíme 371 TWD (270 CZK) za průjezd placenými úseky silnic. Palubní počítadlo ukazovalo 1245.9 km (správný resetovací čudlík se podařilo najít až při první zastávce cca 20km), což hodnotíme jako úspěch a jedeme to oslavit.
TAIPEI
Kromě ikonické 101 je k dispozici několik dalších dominant, které by neměly ujít turistické pozornosti, ať už se jedná o náměstí, chrámy nebo instagramu-hodné ulice. To, že jste na správném místě poznáte podle zvýšeného výskytu influencerů se selfietyčkama. Sice nemám rád, když mi někdo leze do záběru, ale jiným se tam účelově leze velmi snadno 🙂 Courání po Taipei jsme tak vyplnili kocháním, ruinováním cizích fotek, remcáním nad ruinováním našich a v neposlední řade zodpovědnou výčepní turistikou. Zdeněk našel na instagramu českou studentku Lucku (studuje na jihu v Kaohsiungu), která se shodou okolností nacházela v Taipei, slovo dalo slovo a přidala se k našemu odpolednímu výšlapu na nedalekou Sloní horu, odkud jsou dobře vidět ty panoramata. Večer vzorně reprezentovala českou kotlinku při tour de beer našeho mezinárodního týmu taipeiskými ulicemi.
Taipei ZOO
Poslední den před návratem do Prahy jsme strávili zevlováním v ZOO. Já jsem se mohl konečně vyřádit s 180-600 mm objektivem na tamní fauně zatímco část SWE týmu bojovala s dopolední kocovinou. ZOO nabízí veškerý sortiment zvěře, ale hlavním tahákem je panda. Původní plán byl prostě jen zabít čas před odletem domů, ale nutno přiznat, že Taipei ZOO je poměrně pěkně řešená ZOO a my tam nakonec zůstali téměř 5 hodin. Zajímavostí ZOO je největší koncentrace odpadkáčů na celém Tchaj-wanu. Zatímco na ulicích je téměř nevidíte, v ZOO jsou doslova na každém rohu.
KONEC
Pandou naše putování končí, vracíme se pro zavazadla, doplníme pivní režim v hotelovém baru a vydáváme se na letiště. Na letišti opětovně doplníme ztracené tekutiny v China Airlines Lounge, zabereme židle na palubě (dycky ulička), tři díly Top Gearu, spolknout dvě magické pilulky, dobrou noc Vietname a dobré ráno Cařihrade.
Důkladné vyhodnocení expedice proběhlo ve vícero pražských pivovarech a shodli jsme se na tom, že vlastně nikdo z nás nemá takové to TOP místo. Celá výprava, společně s odvykací vložkou v Bruneji byla prostě dobrý a podařený road trip.
S čistým svědomím tak můžeme Tchaj-wan jako destinaci rozhodně doporučit.
Děkujeme za pozornost a přejeme vše dobré!
Složení týmu
Pavel
🇨🇿
Zdeněk
🇨🇿
Thomas
🇸🇪
Emil
🇸🇪
Tchaj-wan road trip v číslech
Počet dní
Najeto
Pořízeno fotek
Objem dat
Nalezeno krabiček
Nových pivíček
Brunej Darussalam
Ze sultanátu Brunej jsme přivezli pár fotek, které jsou k dispozici ve vlastní fotogalerii. Ve zkratce je to trochu díra, takže to nestojí za poutavější vyprávění. Pokud nejste fanoušci mešit, nákupáků, poloprázdných ulic nebo ropných vrtů tak jeďte za zábavou jinam. Dvoudenní cesta je více jak optimum, co tenhle kus abstinenčního světa s pokrokovým šaría právním systémem umí nabídnout…
