Špicberky 2022
ŠPICBERKY SVALBARD
Špicberky jsou jedním z nejsevernějších míst na zemské kouli, kam je možné se jako běžný turista dostat prostřednictvím standardních dopravních prostředků. Území v Severním ledovém oceánu, kde jsou lední medvědi, velryby, pivovary a Rusáci.
Výprava na Špicberky byla plánována již od doby legendární expedice Grónsko a to v rámci širší akce „dokončení severu“. Přes Oslo do hlavního města Longyearbyenu, poohlédnutí se kolem (bývalé stachanovské město Pyramiden + sovětský skanzen Barentsburg) a přes Tromsø a Rigu zpět domů. Výprava tematicky výživná co do zajímavostí z tamního světa, bohatě doplněná o fotografie, ale též informativní i po stránce výčepní turistiky a všeobecně (tradičně) plná praktických rad.
PŘÍPRAVA CESTY A PŘÍJEZDOVÉ TIPY
Pár tipů co nebrat, jak to je s dopravou a na co se možná připravit.
Otevírací doba krámů
Arktické komáry Špicberky nemají, síťky na hlavu můžete nechat doma. Počasí se mění, ale pro přibližnou představu využijte norského yr.no webu. V Logybaerdenu je několik obchodů (největší COOP), které však zavírají poměrně brzy (kolem 19:00). Pokud budete absolvovat nějakou cestu po okolí jako my, tak se budete vracet buď v hodně hraniční časy, nebo až dlouho po sedmé a vyhodnocení dne tak bude muset proběhnout v jednom z místních výčepů za vyšší cenu než za lahváče z krámu (chlast část obchodu zavírá už v 18:00).
Hotovost nebo karta?
Mezi hlavní chybu, kterou jsme hnedle z kraje udělali byla nadměrný výbava hotovostí. Na Špicberkách lze drtivou většinu plateb realizovat pomocí karty, a to jak ve městě, tak u Rusáků ve skanzenu. Od autobusu z letiště, přes knajpy, krámy až po taxikáře a muzea, vše přes kartu. V několika případech jsme se setkali i s aktivním odmítnutím hotovosti. Norci jsou v tomhle mnohem dál než my a správně pochopili, že hotovost je přežitek.
Jak se tam dostat
Dopad ruské agrese na místní služby
OSLO
REMINISCENCE POLÁRNÍCH EXPEDIC
Návštěva lodi Fram (norsky Vpřed), po jejíž palubě se procházeli takoví velikáni jako Roald Amundsen, Fridtjof Nansen a já.
Škuner z přelomu 19. a 20. století jehož parní výkon je dvojnásobný jak Fabie 1.0 TSI.
Cabin crew: Boarding completed
Vzhůru na cestu
ŠPICBERKY
Hlavní destinace výpravy
Hlavní cíl výpravy Špicberky byl oficiálně dobyt 1. srpna 2022 v cca 19:45 příletem na letiště Longyearbyen-Svalbard (LYR). Společně s arktickým podnebím nás přivítal nás též Vojta, kterého si pravidelný čtenář pamatuje z grónské expedice, jenž se zrovna chystal týmž letadlem zpět domů (dobrá náhoda potkat na konci světa někoho známého, i když jsme na sebe mávli jen přes okno odletové haly). Ubytování je v tamních končinách relativně drahé když přijde na hotely/hostely a tak jsme zvolili variantu AirBnB (celej bydlik za 16.000 CZK na tři noci).
Longyearbyen je více méně dvě ulice mezi kterými se nachází základní vybavení – krámy, knajpy. Když se postavíte doprostřed města a rozhlédnete se kolem sebe, tak vidíte vše, co vidět máte. Pokud se člověk loudá, tak město projde křížem krážem do dvou hodin. Obchody zavírají až na jednu výjimku v 19:00, knjapy jedou do 02:00, ale jelikož v průběhu naší návštěvy slunce nezapadalo, tak do zavíračky („do noci“) jsme raději neseděli.
LONGYEARBYEN
Pár mobilovek z hlavní města Špicberků a jeho okolí.
Počet obyvatel se pohybuje kolem 2500 a je tvořen vedle Norů početnou menšinou Rusů a Thajců, v jejichž závěsu jsou Švédi, Němci a Dánové.
Pominu-li několikadenní cesty lodí až na sever Špicberků, tak mezi dvě základní destinace, kam se z hlavního města Longyearbyen jezdí, patří bývalé hornické město Pyramiden a stále hornicky aktivní město Barentsburg. Obě města patří Rusákům, kteří tam vedle hlav Lenina mají několik budovatelských hesel a relativně zakonzervované a zachovalé domy ještě z dob socialistického blahobytu. Počasí nemá cenu řešit, mění se to z hodiny na hodinu, ale v průběhu naší výpravy byla karma na naší straně – zejména na moři mraky zmizly a bylo modro.
PYRAMIDEN
Bývalé stachanovské město
Proč chodit kolem a nepřiznat si to rovnou – Pyramiden bylo jedním z hlavních taháků cesty, protože se jedná o jedno z nejsevernějších míst, kam se dá relativně „snadno“ dostat, a navíc tam je Leninova hlava. Člověk možná očekává trochu Černobyl, ale místním se to podařilo relativně dobře zakonzervovat za přispění tamního podnebí, a tak se jedná o místo, které na rozdíl od zmiňovaného Černobylu není rozebrané a zdevastované, ale naopak stále tak nějak drží pohromadě.
Cesta z Longyearbyen do Pyramiden probíhá lodí a trvá se všemi zastávkami u zadělaných skal (ukazují vám, jak vydatně jim tam kálejí ptáci) a ledovce (výskyt ledního medvěda) nějakých 4 až 5 hodin. Poslechnete si též několik zajímavosti o Svalbardu jako takovém a budete hlídat případný výskyt velryb. Po čas plavby kolem lodě neustále létají rackové, takže fotografové mají k dispozici dostatek prostoru k natrénování techniky panningu. Na místě samotném jsou vyhrazeny cca 2 hodiny pro komentovanou obhlídku, což není mnoho a dělá to (bohužel) většina společností.
Osada Pyramiden ja pro znalce černobylských poměrů něco jako Černobyl/Prypjať ve svých nejlepších letech těsně po výbuchu. Většina domů v Pyramiden má stále všechny stěny a okna, interiéry nejsou poškozeny vandaly, ba dokonce v některých domech se bydlí či fungují jako prodejny turistického haraburdí. Účel této bývalé bašty stachanovského hnutí byl restrukturalizován v neprospěch závazků pětiletky a v průběhu prvních dvou kvartálů roku 1998 těžba úplně utichla. Od té doby slouží osada jako poutní místo turistům, členům přátel Hornického muzea OKD a uctívačů kultu svaté Barbory. V letních měsících dosahuje místní populace bez započítání turistů úctyhodných 15-20 lidí (funguje zde něco jako hotel a informační centrum/suvenýr krámek). V zimě posádku tvoří 3-5 lidí, kteří se zde střídají a udržují celé místo pohromadě. V relativně dobře zachovalých budovách, do kterých se člověk může dostat (zamykají hlavní dveře), se nacházejí bývalé společenské místnosti, jídelna, plavecký bazén, vnitřní sportovní hala a místní kulturák. Dokonce i rekvizity narafičené uvnitř budov nevypadají tak kýčovitě, ale naopak relativně vkusně dokreslují účel jednotlivých místností/budov cestou prezentace tematických předmětů poplatné době dřívějšího období blahobytu.
BARENTSBURG
Sovětský skanzen s pivovarem
Druhá ruská osada Barentsburg je oproti Pyramiden mnohem živější díra. Nejen, že tam mají pivovar, ale i hotel, zastupitelský úřad, nefunkční multifunkční barák, ubytovnu, sámošku, vlastního operátora a samozřejmě i tradiční hlavu Lenina. Jedná se o místo, kde stále probíhá těžba černého uhlí, ačkoliv ne zas nějak intenzivní, a tak je místní infrastruktura přizpůsobena podmínkám tamních úderníků a hrdinů práce. Celé to je vybudováno velmi neprakticky ve svahu kopce, odkud je výhled přes střechy těžebních hal pokrytých mourem do zálivu/fjordu.
Možná se to bude znít jako klišé, ale i v případě této cesty tam jsme nejdříve jeli k ledovci. Jednalo se o úplně jiný ledovec než ten u Pyramiden, u tohoto chyběli medvědi, ale na druhou stranu jsme cestou viděl nové, do té doby nevídané věci (některé jsou zvěčněny v samotné subkapitole Barentsburgské zajímavosti dole pod droním videem, kam se za chvíli dostanete #trpelivost). Ledovce jsou nejen poměrně četným jevem v těchto končinách, ale zároveň atrakce, která se jen tak neokouká. Nejedná se o masivní plovoucí kry jako v Grónsku, ale jejich mohutnost je i tak poměrně úctyhodná (nad 10km v horních částech). Kolem poledne připravuje posádka oběd. K dispozici je tak např. lokální varianta mořských ryb (norský losos), německý wurst, ale i italské těstoviny či britská dušená zelenina. V případě Pyramiden bylo spatření medvědů doprovázeno whiskey přípitkem doplněným o led z kry plující kolem. V tomto případě, i přes absenci medvědů, se rychle našel důvod (helikoptéra) pro digestiv a tak jsme mohli pod modrým nebem vyrovnat houpání lodi pár jednotkami irské blend whiskey.
Pyramiden a Barentsburg z ptačí perspektivy
Barentsburgské zajímavosti
Cestou tam a na místě samotném jsme zaznamenali několik zajímavých věcí, o které máme přirozeně nezkrotnou touhu se podělit.
Budovatelsko-údernická cedule
V residenční části Barentsburgu (ty dva paneláky) se nachází cedule, která dnes nese úderné heslo Náš cíl – Komunizmus (viz GoogleMapy). Měli jsme za to, že tam je od počátků věků než jsme se podívali na nějaké historické fotografie, které dokumentují vývoj různých poselství na údernické ceduli. Po vzoru bellingcatu jsme se vrhli do archivů internetu z vyhrábli minimálně dva historické záznamy dokumentující jiná hesla než jsou k vidění dnes:
- [1] - Nejstarší heslo znělo Arktikugol - jedná se o název ruské důlní společnosti, která operuje veškeré aktivity na ruském území na Špicberkách.
- [2] - Název Lenin měl v době fialového Arktikugolu zelená písmenka
- [3] - V meziobdobí přemázli název společnosti na jméno samotného města a Leninovi přebarvili jméno
- [4] - Dle GoogleMaps došlo k instalaci nového hesla v období mezi lety 2016 a 2017, od té doby zpět ke komunizmu
Účast na cvičení záchranářů
Cestou tam nás vyvezli k nedalekému ledovci na koch, avšak zahlédnout medvědy se nám bohužel nepodařilo. Co se nám ale podařilo byla účast na neplánovaném cvičení místních záchranářských složek, které spočívalo ve vysazení posádky vrtulníku na naši palubu a jejich opětovné „nalodění“ do helikoptéry. Jedná se o kratochvíli, kterou musejí záchranářské služby tu a tam provádět v rámci akce „vždy připraven“. No kdy se vám poštěstí koukat z pár metrů na AS-332 Super Puma, který se snaží udržet balanc se stále plující lodí?
Odloupnutí kusu ledovce
Po čas plavby do Barentsburgu jsme byli u ledovce svědky zřízení části ledu. Nebyl to zrovna epický kolaps gigantické části ledovce, ale i tak těch pár fotek soustředěných do líbivého timelapse dokumentuje skvělý postřeh fotografa!
Před odletem na jih
Krátká návštěva Špicberského globálního úložiště semen (Svalbard Global Seed Vault), které slouží jako železná záloha světové genomové banky pro různé případy katastrofických scénářů, které by měly za důsledek zničení některého z druhů.
Česká republika má v útrobách vaultu několik desítek svých vzorků. Snažně doufáme, že Žatecký poloraný červeňák byl mezi prvními deposity.
TROMSØ
Jednodenní navyšovaní statistik
Zastávka v Tromsø měla povahu odpolední procházky po městě a nábřeží, která byla zakončena velkolepým navyšováním pivních statistik nejen v nejstarší městské pivnici Ølhallen s padesáti pípami. Bratr se od nás na letišti oddělil a cestoval již po vlastní ose zpět na jih. V mém případě se jednalo o několikátou návštěvu (tu a tam se tam vracím za polární září) a tak jsem mohl zbývajícímu kolegovi ušetřit práci s vytipováním těch správných míst, které stojí za návštěvu v tak krátkém čase, který jsme měli k dispozici (cca 5-6 hodin) s ohledem na brzký ranní let do lotyšské Rigy.
RIGA
Zevlování v čistém městě
Znaje poměrů v Tallinnu (super město) jsem očekával, že Riga bude taková chudší sestra. A jsem rád, že jsem se mýlil. Příjemné a k tomu velmi čisté město (alespoň jeho centrum), které nabízí kratochvíle všeho druhu, a navíc cenově velmi příznivé s přímým leteckým spojením do Prahy (Tallinn stále přímou linku absentuje).
Tři dny jsme chodily historickými ulicemi, prozkoumávali okolí, sbírali geocachingové krabičky a radovali se z nabídky tamních minipivovarů. Nutno připustit, že Riga (alespoň) mne velmi příjemně překvapila. Nemá moc cenu rozepisovat co všechno je tam k vidění, opisoval bych to, co je už napsáno jinde. Za zmínku může stát záludnost povrchu cest v historickém centru, jenž je tvořen převážně z kočičích hlav, které otestují pevnost vašich kotníků. Místní hromadné dopravy jsme nevyužili, chodili jsme všude pěšky a z letiště jsme vzali Bolta (letiště – historické centrum cca 10 €).
Nabídka pivního umění je docela dobrá, přímo v centru a v jeho okolí se nacházejí podniky s točenými a lahvičkovými pivíčky místní provenience či z blízkého přeshraničí. I zde se nám tak podařilo zodpovědně navýšit odznáčkové statistiky v počtu větším jak velkém.
KONEC
Rigou naše cesta končí. Balíme a vracíme se domů s pocitem, že sever zeměkoule máme tak nějak hotov. Další výzvou mohou být snad jen severní části Grónska, kanadské ostrovy či samotná Arktida. Budiž cimrmanovské „jdu na sever, a jdu na jih“ motivací k další možné cestě.
Děkujeme za pozornost a přejeme vše dobré!
