Kostel sv. Jiří - Luková
Vedle osoby porodního dědka Formánka Aloise z Manětína je tato oblast známá i díky malé vesnici Luková, ve které se nachází strašidelný kostel plný bubákovitých sádrových duchů, kteří oživují tamní chátrající kostel a svou přítomností pomáhají vydělat nějaký peníz na jeho opravu.
Vesnička Luková a její Kostel sv. Jiří je místem, kde v dřevěných lavicích chátrajícího kostela tiše sedí desítky bíle oděných postav. Nemluví. Se skloněnými hlavami se tiše modlí k Bohu. Nedýchají. Ani vzduch se nepohne. Jedná se o sochy připomínající duchy sudetských Němců, kteří ve vesnici dřív žili. Autorem nápadu byl v roce 2012 Jakub Hadrava, který v onen rok využil kostel pro realizaci své bakalářské práce na Fakultě designu a umění ZČU v Plzni.
Fotografování v kostele sv. Jiří v Lukové může být kreativním zážitkem. I když se z fotek může zdát, že místo není příliš frekventované, ve skutečnosti je velmi navštěvované. Připravte se na to, že tam rozhodně nebudete sami. Ponuré osvětlení doporučuji kompenzovat stativem, který se vám zde bude hodit.
Pro fotografování je nejlepší volbou širokoúhlý objektiv. Já jsem využil objektiv 16-35mm, ale i 24-70mm se ukázala jako dobrá volba, zejména pokud plánujete fotografovat z prvního patra, odkud je zajímavý pohled na sádrové sochy. Pokud máte delší objektiv, např. něco kolem 70-200mm, také ho zde využijete (průhled mezi hlavami), ale nezapomeňte, že se budete muset obrnit trpělivostí kvůli ostatním návštěvníkům.
Použití blesku jsem se kvůli absenci předchozí domluvy neodvážil. Pokud však kontaktujete místního průvodce (viz webové stránky dole v odkazech) a domluvíte si návštěvu mimo frekventované hodiny, můžete si dovolit popustit uzdu kreativity mnohem více (nabízí se kombinace s nějakými čoudítky).
Ač je velmi důrazně nedoručeno na sochy jakkoliv sahat, budete svědky situace, kdy se někteří rodičové pokuřující za zdí kostela mohou konečně věnovat sami sobě a své ratolesti nechat pod dohledem duchů, kteří v některých případech mohou posloužit i jako prolejzačka.