Čeština
Expedice Grónsko - Příprava cesty
První díl seriálu Expedice Grónsko, který přináší několik tipů pro cestovatele, kteří zvažují cestu do Grónska. Uvedené poznatky byly shromážděny v průběhu naší desetidenní výpravy po západním pobřeží a snad se někomu budou hodit. Grónsko rozhodně stojí za návštěvu, protože pohled na plující ledové kry je doslova k nezaplacení...
Díl
Na vlajce je znázorněno slunce vycházející nad polárním ledovcem, které značí návrat světla a tepla při letním slunovratu. Červená a bílá, jako na dánské vlajce, znázorňují grónskou svázanost s Dánskem a Skandinávií. V Grónsku je vedle grónské vlajky vyvěšována společně i dánská. Grónská vlajka platí jako státní symbol i v Dánsku.
Grónsko, největší ostrov světa, kde žije na 2 mil. km² jeden Frýdek-Místek (cca 55 000 obyvatel) a ještě větší množství otravných komárů nabízí vedle obrovské rozlohy, jejíž některá místa s jistou nadsázkou dost možná ještě neměla tu čest potkat se s člověkem, taktéž ultimátní pohled na ledové kry plující po hladině, a to hned v několika denních režimech (polární den, normální den a polární noc). Je to úplně jedno, kdy se na představení dostavíte, vždycky to bude parádní podívaná...
Doprava
Do Grónska létají dvě společnosti: Air Greenland a Air Iceland. Air Greenland spojuje mezinárodní grónské letiště Kangerlussuaq s letištěm v Kodani, v omezených případech pak ještě z letiště v islandském Reykjaviku. Air Iceland operuje výhradně z letiště v Reykjaviku. Cena letenek v našem případě (první polovina července 2018 činila na osobu nějakých 16.000 Kč - zpáteční letenka z Kodaně do Kangerlussuaq s 20kg bagáží). Vzhledem k téměř výhradnímu monopolu Air Greenland je možnost získat nějaké “akční” letenky pravděpodobně velmi nízká.
Vnitrostátní doprava je tvořena především leteckými spojeními mezinárodního letiště s dalšími destinacemi jak na severu, tak na jihu. Na západním pobřeží, které je více osídleno, je možné cestovat mezi městy i lodí. Kupříkladu naše cesta ze severu z města Ilulissat na jih do hlavního města Nuuk trvala den a půl. Cestou se několikrát zastavovalo na delší dobu a člověk má možnost se alespoň na hodinku a půl projít i po dalších „městech“.
Vstup, repelent a oblečení
Statut Grónska jakožto formální části Dánska umožňuje cestu tam i zpět bez nutnosti žádat o víza či vyčkávat ve frontě na razítko do pasu. Pas ovšem na cestu potřebujete. Na webu Ministerstva zahraničí píšou, že: Grónsko a Faerské ostrovy jsou autonomními součástmi Dánského království, nejsou však součástí EU a Schengenského prostoru. Občané EU mohou na turistické cesty do 90 dnů cestovat bez víza s platným pasem (cestovat pouze na občanský průkaz se nedoporučuje). Po nás ho extra nikdo nechtěl, ale kdyby došlo na ouřední postupy tak jeho absence může způsobit nechtěné průtahy při snaze dostat se pryč z letiště v Kangerlussuaq, kde všechny mezinárodní lety končí (a i začínají).
Vedle platného pasu se bude hodit i něco proti komárům (ne není to blamáž, opravdu tam jsou a je jich tam hromada). Na rozdíl od klasických komárů, co dobře známe z našich končin, jsou tihle grónští komáři o pár levelů otravnější. Nám se vyplatily síťky na hlavu a fotografům lze doporučit i nějaké rukavice. Oni ti jejich komáři mají rádi nehybné objekty, na kterých můžou dobře přistát a ruce na foťáku nepatří mezi extrémně pohyblivé části těla při focení.
Naše návštěva se uskutečnila začátkem července a počasí bylo (až na jeden den v hlavním městě Nuuk) absolutně parádní. Modrá obloha (aj v noci), až na občasné výjimky úplně bez mraků, ale ta teplota…. Přes den příjemných +5 až +7 °C, ale jakmile „zapadlo slunce“ (rozuměj dostalo se níž), začalo být o poznání chladněji. Celou dobu se nám nestalo, že by z ničeho nic bylo -5 a více, řekněme, že lehce nad nulou byl běžný stav. Netřeba tak brát kdovíjak teplé zimní oblečení. Při aktivnějším pohybu to člověk zvládne i oblečením jako na výlet do Krkonoš někdy v listopadu.
Elektrické koncovky jsou stejné jako máme doma v ČR, takže redukce nejsou potřeba. Některá ubytovací zařízení mohou mít zavedenou strategii omezené teplé vody v koupelně , aby se dostalo i na další, ale pokud člověk není buď úplný čuně a nebo úplně bezohledný pako, nebude mít problém zvládnout sprchu do 10min.
Výhodou Grónska je absence ledního medvěda (vyskytuje se hodně zřídka někde na severu v zimě), hadů či jiných živočichů, kteří mohou být pro člověka nějak nebezpečná. Můžete se tak procházet kde chcete s klidem na duši. Voda z ledovců či ledovcových jezer je pitná a nehrozí tak leknutí při případných výšlapech; my pili z potoka běžně a ani já, ani bratr jsme se nepo*****.
A jak to je s pivem?
Pivo! Pivo si tam vaří svoje, a to jak na severu ve městě Ilulissat (pivovar Immiaq), tak i v hlavním městě Nuuk (pivovar Gothab Bryghus). Cena byla vysoká, obdobně jako ve zbytku dánského království. Musí se počítat s patřičnou přirážkou za jistou exotičnost a nutnost suroviny na výrobu dovážet z EU nebo z USA; týká se především točeného piva v restauracích. Lahváče jsou běžně k dostání v supermarketech, které jsou v každém městě a jmenují se Pisiffik (web). Základní pivní sortiment tvoří piva jejich výroby (Gothab Bryghus) a z importních (paradoxně levnějších piv) je nejvíce rozšířen dánský Tuborg a to ve více variantách (mně nejvíce vyhovoval jejich nefiltrovaný ležák).
Závěr
Sečteno a podtrženo: cesta do Grónska nevyžaduje nějaká speciální opatření. Platný pas a vybavení proti komárům jsou hlavními předměty, které by ve vašem inventáři neměly chybět. Oblečení na cestu zvolte dle plánované aktivity a dle ročního období. Naše zkušenost je taková, že v létě nebylo 10 dní potřeba zimní bundy a komfortně nám bylo v podzimním oblečení (slunce má jakž takž nějakou sílu a přes den se dá sedět venky s pivkem u pysku a vyhřívat se na terase). Platba v restauracích a nákupních centrech byla možná kartou zcela běžně, pár peněz v hotovosti se však hodí pro případ návštěvy vesnic či výdaje v menších obchodech. Ceny jsou v Grónsku uvedeny v dánských korunách.
