Expedice Grónsko – Oqaatsut

Cesta do malé rybářské osady Oqaatsut (dánsky Rodebay), která leží cca 15km vzdušnou čarou severně od Ilulissatu a kde žije pohromadě 50 lidí a 200 psů. Plavba mezi krami do restaurace na místní specialitu - tulení vývar a tulení flákotu.

0

Díl

Předposlední den před odplutím ku hlavnímu městu jsme se rozhodli navštívit bývalou dánskou velrybářskou osadu, dnes rybářskou vesnici Oqaatsut. Jedná se o malou ves, kde žije kolem padesáti obyvatel, na které připadá údajně až dvě stě psů (my potkali tak polovinu z nich). Oqaatsut  je druh osady, kde neexistují silnice, domy jsou postaveny na nedaleko od sebe na skále. Uprostřed osady (dá-li se to tak říct) jsou tři nejdůležitější místa: přístav, kostel a restaurace. Je to takový malý kus konce světa, kde návštěvník přemýšlí, co tam ti místní kromě rybolovu vlastně dělají. Pokud se chcete souseda optat na něco běžného, nemusíte za ním chodit, stačí zařvat přes vesnici; takže ani telefon není potřeba. Na druhou stranu tahle osada nabízí absolutní klid s výhledem na moře s nekončícím proudem ledových ker.

V Ilulissatu jsme se dříve domluvili s družstvem „Dobruška“ na možné cestě do osady Oqaatsut, Pavel telefonicky zajistil někoho, kdo má loď a je ochoten nás tam vzít, ale nakonec se jejich plány změnili a my s bratrem jeli sami. V přístavu se k našemu čekání na spoj připojil americký akademik se svou studentkou-partnerkou a v průběhu tlachání o cestovních plánech pronesl kouzelnou větu (v té době jsme referovali o cílovém místě dánským označením Rodebay): Don’t say Rodebay, we don't want to use language of Danish oppressors here. Od té doby tedy Oqaatsut.

Plavba ledovým královstvím

Cesta z Ilulissatu do Oqaatsutu vede po vodě mezi krami. Místní lodní drožka neměl čas ztrácet čas, a tak plavba mezi ledovými kusy pěkně odsejpala. Tu a tam trup lodi narazil do menšího ledového úlomku, což vyústilo nejen v hlasitou ránu, ale i v počáteční nárůst menší nejistoty, který však nakonec opadl, jelikož lodivod zaujal pozici podobnou gangsterovi v autě s levou rukou na volantu v pozici dvanáct hodin. Dobrá půl hodinka cesty ledovým královstvím a my vystupovali na tamním molu před restaurací. Pěšky se nám tam jít moc nechtělo, ač existuje jakýsi track spojující Oqaatsut a letiště v Ilulissatu, ovšem cesta jedním směrem zabere nějakých 6 hodin a my neměli prostě čas (za polárního dne není čas problém, protože i o půlnoci je světlo).

Ve vesnici a v jejím okolí jsme strávili nějaké tři hodiny, Obešli jsme co se dalo, navštívili místní kostel, který slouží zároveň jako kulturák a společenské místo a nakonec skončili v tamní restauraci H8, kterou v době naší návštěvy provozoval grónsko-francouzský pár (dle posledních informací se rozhodli z Oqaatsutu odjet a restaurace je údajně v době psaní tohoto dílu seruálu zavřená). Nedaleko od restaurace se nachází stejnojmenná geocachingová krabička H8, kterou jsme po kratším hledání úspěšně našli. Restaurace H8 nabízela tradiční kombinaci grónsko-francouzské kuchyně a jelikož Francouze je možné užít si i u nás, naše volba byla jasná: tradiční grónské jídlo Puisi sausa (vařené tulení maso podávané s polévkou s rýží, cibulí, bramborem a tulením tukem). Otázka čerstvosti produktu byla záhy rozluštěna, kdy v průběhu čekání na výrobu oběda (cca hodinka) jsme měli možnost od stolu u okna pozorovat místního rybáře, který na nedalekém šutru porcoval právě uloveného tuleně.

V průběhu našeho vysedávání v restauraci se najednou otevřeli dveře a v nich figura. Na hlavě něco jako papacha, adidas bunda, gatě s pukama a boty, která ne úplně vzdáleně připomínaly mokasínové crocsy. Prostě v tomhle konci světa přisel do restaurace rusák jak poleno. Jeho hlasitý projev v restauraci, kde jedinými hosty jsme byli my dva s bratrem znamenal, že celý rozhovor bylo možné bez větších problému odposlechnout…. Your husband prommised me a place to sit and there is no place to sit. You know what, I’d like to sit and I can’t, there is no place to sit. I don’t like this kind of service without place to sit. Nechápaje kontextu jsme se spokojili s informací, že chudák Rus nemá kde sedět a objednali si druhé pivo. Ačkoliv se figura Rusa jeví jako nadbytečná, opak je pravdou, protože nás bude provázet v průběhu dalších putování.

Po „O“ následovala cesta zpět do civilizace. Jednalo se o poslední den před odplutím lodí do hlavního města Nuuk. O samotné dvoudenní plavbě pojednává následující díl seriálu.

Další díly ze seriálu

Předchozí díl

Expedice Grónsko - #3 - Ilulissat

Následující díl

Expedice Grónsko – #5 – Plavba lodí

Napsat komentář